Feederové montáže

Feeder - slovo, které většina starších rybářů snad ani nezná. Už je to sice dlouho, co i já sám jsem s tímto slovem neměl nic společného. Pak jsem pomalu, ale jistě začal porozumívat tomu, co vlastně toto slovo znamená a co tajů skrývá. Dnes už můžu s klidným srdcem říci, že slovo „feeder“ je pro ty, kteří mu porozumí, jistou drogou, bez které si jen opravdu velmi těžko dokáží představit rybařinu a hlavně své vlastní vycházky za lovem...

Přečetl jsem spoustu článků, které různými způsoby popisují lov metodou, kde hlavní krokem k úspěchu a rozpoznání kontaktu s rybou je správně zvolená pohybující se velmi jemná špička. Věřím tomu, že každý, kdo této kouzelné lovné technice propadne a pročte nesčetné množství článků, které již byli napsány, mi jistě dá za pravdu, když řeknu, že není nad to, vyrazit a veškeré nabrané moudrosti si na vlastní kůži vyzkoušet. Stejný způsob testování jsem provedl i já. Trvalo to poměrně dlouho, než jsem vyzkoušel vše, co bylo dostupné. Mnohdy jsem ztroskotal i na dodávkách různých pomůcek pro vázání koncových montáží.

Nakonec se mi podařilo vše dát dohromady a dnes jsem již schopen říci, že to, co jsem přečetl a co jsem měl k dispozici, jsem vyzkoušel. Mým záměrem v těchto řádcích je pokusit se shrnout své doposud nasbírané zkušenosti a alespoň trochu se s nimi podělit a pokusit se poradit nováčkům, protože starší a zkušenější feederaři, kteří touto metodo loví již delší dobu, budou tyhle úskalí jistě znát. To hlavní, co se zde chci pokusit objasnit, je systém vázání různých koncových montáží, jejich volba při použití pro dané situace, typy vody a dna vybrané lokality.

Nejprve trocha konstatování a připomenutí pár základních pojmů. Každá montáž potřebná k lovu feederem musí mít kromě základních částí (háček, vlasec na forpas (návazec), zarážka a zátěže v podobě olova či krmítka) i správně zvolené síly kmene a forpasu. Veškerý výběr záleží nejen na naší náladě a na tom, jak se naše maličkost vyspala a zda vstala pravou či levou nohou, ale hlavně na volbě lokality pro lov. Tím samozřejmě nemyslím pouze to, zda je voda stojatá či tekoucí bez ohledu na sílu proudu, ale i zda je dno bahnité, písčité, kamenité, čisté či zarostlé různou vegetací a nebo poseté překážkami v podobě vázek ve větvích či kamení. Tato fakta jsou velice důležitá a je opravdu podstatné je nepodcenit a při výběru montáže k nim přihlížet a sestavovat sestavu konečné montáže dle jejich vlivu.

Rozdělení montáží

Montáže můžeme rozdělit do tří základních skupin. Neberte toto rozdělení jako nějaký etalon podle kterého se sestavy dělí, ale spíše jako takovou pomůcku, kterou jsem si ze svých výprav poskládal já sám. Pojďme se tedy podívat jakým způsobem jsem rozdělení provedl.

Standardně používané montáže

První skupinu můžeme pojmenovat jako standardně používané montáže. Sem bych uvedl klasiku mezi feederaři v podobě páternosteru a obráceného páternosteru, průběžné montáže a balatonky či půl balatonky. Páternoster a obrácený páternoster se od sebe liší pouze změnou délky forpasu a zátěže (obr. 1).


Obrázek č. 1

Průběžnou montáž jistě zná každý. Zátěž má při této sestavě možnost volného pohybu po kmenové vlasci od zarážky směrem vzhůru. Pod zarážkou je umístěn obratlík nebo smyčka, do které se upevňuje forpas (obr. 2). Balatonka je montáž, kde konec sestavy tvoří zátěž a forpasy jsou umístěny nad ní. Používají se návazce o délce 15 -20 cm a upevňují se tak, aby spodní forpas se háčkem dotýkal maximálně horní části zátěže a horní forpas se háčkem maximálně dotýkal místa spoje kmene se spodním návazcem.


Obrázek č. 2

Půl balatonka je stejná, jen je použit pouze jeden forpas. Horní návazec se z této sestavy vypouští. (obr.3).


Obrázek č. 3

Nadstandardní montáže

Druhou skupinu jsem nazval nadstandardní montáže. Zde bych uvedl jako hlavní úpravu klasických montáží vložení feederové gumy. Ta se do sestav přidává hlavně z důvodu problematického lovného místa (členitost a nebezpečí vázek a tím i ztráty ryby vlivem na zaklesnutou zátěž do vázky) či eliminace prudších výpadů ryby vlivem na síly forpasu a kmene. Sám používám čtyři takovéto sestavy. Průběžnou, kde feeder gumu vkládám mezi forpas a kmen, po kterém putuje zátěž, nebo cca 2 cm gumy mezi zátěž a karabinku či obratlík (obr. 4), anebo páternoster, kde gumu vkládám na část, kde je zavěšena zátěž pro její odpružení. Poslední možností je její vložení mezi forpas a kmen (obr. 5).


Obrázek č. 4


Obrázek č. 5

Speciální montáže do ztížených podmínek

Třetí skupina je speciální montáže do ztížených podmínek. Tyto montáže používám pouze dvě. První je montáž pro daleké hody, tzv. „helikoptéra“. Mezi kmenový monofil a forpas se vkládá cca 0,5 metru vlasce o síle 0,30-0,33mm. Na tento vlasec navlékám helikoptérové téčko, které je upevněno do cca ½ délky vlasce. Na ukotvení používám ze spodní strany uzlík na vlasci a z horní strany zarážku (obr. 6). Tato montáž bude určitě hodně známa mezi kapraři, protože ji sice ve větším provedení, ale i tak hojně používají právě pro daleké hody. Při náhozu zátěž rotuje kolem vlasce jako vrtule helikoptéry a nemotá se do kmene.


Obrázek č. 6

Druhou specialitkou je průběžná montáž, která je upravena pro dno s agresivním porostem (obr. 7).


Obrázek č. 7

Nemyslím tím trávu která kouše a nebo má černý pás v karate, ale porosty, které jsou díky svým výčnělkům nebo ostrosti hran listů agresivní a klasický monofil v takovém porostu a v sílách, které se používají, nemá moc šancí na větší životnost. Úprava spočívá opět ve vložení části mezi kmenový vlasec a forpas. V tomto případě se používají forpasy s maximální délkou 15 cm. Mezi ně a kmen se vkládá cca 1 - 1,5 m klasické kaprařské návazcové šňůry s nosnosti od 9 do 15 kg. Nosnost se volí podle potřeby. Po vložené části se posouvá průběžná zátěž. Z mé zkušenosti vyplývá, že lepší je použít vodící trubičky. Možná Vás napadne otázka, jak jsem na takhle ztřeštěnou montáž mohl přijít. Vysvětlení je poměrně jednoduché. Notná dávka beznaděje byla tou příčinou. Chodím na vodu, kde cca ½ revíru od půlky května zaroste travinou, která je opravdu hodně agresivní. Ryba najede do ní a tam je v klidu. Pokud si tam kdokoli chce zachytat, musí rybě předložit nástrahu na okraj tohoto porostu. To by bylo vcelku normální stejně jako to, že po záseku ryba okamžitě mizí do tohoto porostu. Bohužel porost je tak agresivní na otěr, že každý výpad ryby do něj znamenal po chvíli zdolávání ztrátu celé montáže. S touto ztrátou se zde potýkají i ostatní rybáři, kteří loví klasickou bobkařskou metodou na monofily o síle 0,30-0,40 mm. Travina nemá ani s těmito vlasci nějaké větší problémy. Neřeší to ani systém „prut přes rameno a běh pryč od rybníka“. Jejich vlasce by to za normálních podmínek vydržely, ale ryba má stále možnost schování se do porostu pouhým zajetím do strany a tím má velkou dávku šancí, jak se zbavit vytažení a to i za cenu, že bude sebou delší dobu vláčet jakýsi piercing v podobě celé sestavy. Ze zoufalství jsem tedy navázal tuto montáž a ejhle, ono to vyšlo a ryba se podívala na břeh. Po ní následovala další a další a montáž držela a fungovala. Výměna vloženého dílu byla potřeba po každé třetí rybě, ale fungovalo to.

A poslední, taky trochu speciální, je montáž s mým pracovním názvem „ukotvená průběžná montáž“ (obr. 8).


Obrázek č. 8

Je to sestava, kde se použije klasická průběžka a nad spodní zarážku se přidá do vzdálenosti maximálně 2 cm broček, aby se zátěž pochybovala pouze v prostoru o délce 2 cm. Pokud se používá závěs krmítka pomocí průběžné trubičky, pak se nechá fixace vytvořit pomocí kaprařské gumičky. Nad obratlík se jako zarážka použije broček a nebo se použije větší obratlík. To je proto, aby převlečená gumička držela u spojky forpasu a do ní se vsune trubička tak, aby se nevyvlékla. Pokud je to nutné, je možné trubičku sekundovým lepidlem vlepit do gumičky. Vlepení jako takové jsem prozatím neměl potřebu použít. Avšak druhá strana navlečená na obrtlík či broček musí být volná tak, aby se v případě ztráty ryby i se zátěží mohla ryba tohoto přívěsku lehce zbavit. Velkou zásadou, kterou preferuji při použití této montáže je dodržení síly forpasu minimálně o 0,04mm slabší než je síla kmene. Je to z toho důvodu, aby se co možná nejvíce eliminovala šance ztráty celé montáže. Zároveň ryba má méně problémů se zátěže zbavit přetržením návazce. Délku forpasu při této sestavě používám maximálně do 25 cm.

Myslím, že probírat základní způsoby navazování uvedených typů montáži je zbytečné. Základní dovedností feederaře je tyto montáže bez problémů sestavit a navázat už jen podle uvedených obrázků. Navíc systém vázání je pěkně uveden na většině rybářských serverů v sekcích montáže či atlasy montáží.

Tím bych uzavřel téma montáže a jejich vzhled a trochu se podíval na jejich použití v dané situaci, na dané lokalitě, typu vody a struktuře dna. Vzhledem k tomu, že jsem si velmi dobře vědom, jak rozličné revíry jsou a jak použití může být i pro relativně totožné lokality značně odlišné, budu tedy hovořit hlavně o zkušenostech a místech, která navštěvuji já sám. Pokud si z těchto poznatků něco vezmete a ono to na vaší lokalitě bude fungovat, tak budu jen rád. Někdo říká, že použití montáže páternoster je mnohem citlivější než použití průběžné. Sám bych to takto rozhodně neřekl. Každá má totiž své opodstatnění a každá má svou opodstatněnost v určitých podmínkách jistou. Osobně bych k tomu dodal pouze jedno a to, že pokud se loví opravdu v časné jarní době na stojatém revíru, pak je páternoster a nebo balatonka jistě velice dobrou volbou. Ale pojďme na popsané montáže a jejich užití dle mých zkušeností v praxi.

Použití montáží na různých typech vod

Vody, kde je dno písčité a nebo jen lehce zanesené nánosem jemného a tenkého povlaku bahna.
Toto je opravdu asi ten nejideálnější stav, kdy je nástraha vidět a cítit bez problémů ze širokého okolí místa, kde je nastražena. Zde je asi opravdu páternosterová montáž velmi dobrou volbou a její použití bude rozhodně na místě. Průběžná montáž se zde dá taktéž úspěšně použít, ale větší úspěchy než klasická mi přinesla ukotvená průběžka. Pokud je ale dno pokryto větší vrstvou bláta, pak je velmi dobře zvolenou sestavou půl balatonka či balatonka jako taková.

Kamenité dno s vázkami z kamenů či potopených větví

V tomto případě je nutno zvážit problém vázek a podle toho vybrat správně montáž. Je potřeba vybírat obezřetně a přihlížet hlavně na to, aby nástrahu vybraná sestava dostatečně a hlavně lákavě předkládala rybě. Dále je potřeba zamezit ztrátě ryby při zdolávání. Na tento lov jsem vždy volil jednu z nadstandardních montáží s vloženou feederovou gumou. Nejvíce se mi osvědčil „páternoster s vloženou gumou“ na straně závěsu pro zátěž. Pokud se po záseku zaklínila zátěž do vázky, tak guma v drtivé většině praskla dříve než forpas a díky tomu jsem nepřišel o rybu. Navíc pokud se nepodařilo rybu rychle zvednout ode dna, zmírnila mi guma prudké rázy zátěže do kmene o dno. Tím bylo při zdolávání ryby zamezeno i zbytečnému namáhání forpasu.

Tekoucí voda se silným proudem

Taková lokalita je velmi specifická a dosti problematická. Hojně se používají forpasy větších délek než při klasickém lovu. Jejich délky se často pohybují i nad 1 metr. V takových podmínkách se mi nejvíce osvědčila průběžná montáž s vloženou feeder gumou mezi kmenem a forpasem. Pouze při kamenitém dně jsem používal raději „páternoster s krátkým přívěsem pro zátěž s vloženou gumou“, jak jsem popisoval již výše.

Dno porostlé travním porostem

Pokud je takto pokryté dno, je lov značně ztížen. Zde po svých zkušenostech volím už jen jedinou montáž a tou je „průběžná s vloženou šňůrou“, kterou jsem popsal ve speciálních montážích.

Nutnost dalekých hodů na hranici 50 metrů

Při lovu feederem se tento způsob lovu sice může zdát, jako něco, co je nad rámec chápání a hlavně nad opodstatněnost účinnosti a použitelnosti této techniky lovu. Jsou ale lokality, kde má tento způsob rybolovu své opodstatnění a kouzlo. Krom toho, že je potřeba pro tento lov mít vhodný prut, naviják a monofil, který bude mít co nejmenší průtažnost, je nutností použití montáže, která se nebude na takovou vzdálenost motat. Proto byla původně kaprařská montáž „helikoptéra“ upravena i pro použití feederu.

Snažil jsem se tímto strohým popisem mých zkušeností předat část informací, které jak doufám, budou pro spoustu zájemců o tuto nádhernou techniku lovu přínosem a usnadní jim i možný výběr té správné montáže pro určitou lokalitu a lov na ní. Věřím, že si sami i díky těmto řádkům uděláte svůj vlastní průzkum a otestujete si montáže minimálně jako jsem to provedl já. Sestavy, které jsem zde zmínil nejsou mým výmyslem a necítím se být jejich autorem. Jediná montáž na kterou si dovolím vztáhnout jakási „autorská práva“ je speciální montáž pro dna s travnatými porosty. Věřím, že jsem všem pomohl a že tento článek je přínosem.

Všem přeji při testování montáží v různých podmínkách mnoho trpělivosti a úspěchů, tak jak jsem je prožíval i já. Ať vám rybky koušou a

Petrův zdar!